Doprava

Jste v Praze. Konečně jste vystoupili z vlaku/auta/autobusu/letadla, které vás přivezlo do hlavního města. Co teď? V dalším textu budeme předpokládat, že motorové vozidlo jednostopé nebo dvoustopé nemáte. Tudíž budete odkázáni na pražskou hromadnou dopravu. Proč se jí říka pražská je docela jasné, proč se jí říka hromadná, pochopíte po první osobní zkušenosti.

Důležité je uvědomit si, že jste ve městě, které má snad tisíce ulic, desetitisíce aut a přes milion lidí. Neztratit hlavu ani zavazadlo a podle možnosti ani cestovní lístek. Ten bude taky první, kterým se budeme zabývat. V Praze funguje tzv. pražská integrovaná doprava, pro naši potřebu se budeme pohybovat v centru, tudíž budeme užívat lístek na první dvě pásma. Jeho cena je 12 korun, platnost 60 minut (o víkendech a ve večerních hodinách 90 minut). Aby nabyl platnosti, je potřeba ho označit časem nástupu cesty. V metru při vchodu do stanice, v tramvajích a autobusech v hezkých inteligentních mašinkách pověšených na tyčích, kterých se obvykle drží cestující. Tuto proceduru je nutno pečlivě natrénovat, neboť při dotazu revizora vám neoznačený lístek další nerušenou cestu nezajistí. Existují i lístky jiné, s platností 15 minut (cena 8 korun) nebo turistické s platností 24, 48 nebo i víc hodin. Jejich význam je pro vás jakožto studenta a ne turistu přinejmenším sporný.

Dlouhodobý pobyt v Praze by vás při denní spotřebě 3-4 lístků docela rychle obral o všechny peníze, takže jistě příjde vhod možnost zakoupit si lístek čtvrtletní, určený pro cestování bez časového omezení - tzv. tramvajenka. Její cena je 570 korun/čtvrtletí, takže studenti zdatnější v matematice už určitě spočetli konkrétní ušetřenou sumu peněz. Nabídka se docela rychle mění, takže je celkem reálné, že informace zveřejněné dneska budou za pár týdnů neaktuální. Vřele doporučujeme ověrit si detaily na informačních stanicích hromadné dopravy. Tzv. klouzavé tramvajenky platí na libovolné období 3 měsíců - můžete si je koupit kdykoliv v průběhu měsíce. Čtvrtletní tramvajenky platí vždy na konkrétní 3 měsíce, t.j. leden-březen, duben-červen, červenec-září, říjen-prosinec. Kterou si zvolíte, je na vás, my jsme neshledali žádné důležité rozdíly mezi oběma typy. Jediný rozdíl je v praktickém provedení - klouzavá se snadnějí nosí v peněžence.

Metro

Metro je těžištěm pražské integrované dopravy. Když náhodou vypadne jedna trasa, uvidíte, co je to pravá pražská dopravní zácpa. Tři trasy zabezpečují transport osob téměř po celé Praze a jedná se o celkem komfortní způsob cestování. Výjimkou jsou samozřejmě doby špičky, kdy metro celkem příhodně možno přirovnat k rockovému koncertu. Tlačení je velice potřebné k tomu, aby student do metra vůbec nastoupil a pak aby také z metra vystoupil, dle možností ve stanici, kde původně plánoval.

Pozornost je rovněž potřebné věnovat svým osobním věcem. Metro je totiž také místem setkávání nejrůznejších pochybných individuí, která se leckdy snaží o rychlé zbohatnutí na váš účet. Hlídejte si zavazadla, kapsy a zejména mobilní telefony - ani držení v ruce není dostatečná ochrana, jak dokazuje příklad kolegy - studenta z ČVUT: využívaje chvíle na stanici Muzeum na napsání textovky, stačili vteřiny než napsal první větu, někdo mu od mobilu v zlomku vteřiny pomohl. Ani neví, jak dotyční odborník vypadal, prostě mobil v mžiku nebyl. Takže pozor - nepřišli jste do Prahy sponzorovat narkomany a zastavárny.

Pražské metro, i když navenek vypadá dosti unaveně, představuje nejrychlejší způsob dopravy po Praze - zejména ve večerních hodinách jeho služby oceníte. Problémem se můžou stát hodiny noční, kdy metro své služby neposkytuje. Před čekáním na noční tramvaj nebo pěší turistikou po centru vás uchráni poslední vozy metra, které kolem půlnoci vycházejí ze svých konečných stanic.

Tramvaje

Kde končí metro, začíná tramvaj. Velice zjednodušeně by se dala existence tramvají popsat i takhle. Skutečnost je ovšem trochu složitější. Tramvaje představují těžiště přepravy nad povrchem zemským. Kolem centra se bez tramvaje neobejdete, od některých částí města jezdí pouze tramvaje a některé trasy jsou s tramvají sjízdné za kratší čas nežli metrem. Problémy s rekonstrukcí ulic však většinou tvrdě postihují tramvajovou dopravu, takže se občas svezete jinam, než jste plánovali. V časech špičky a to zejména v letních dnech jízdu tramvají vřele nedoporučujeme, dvacetiminutová trasa může trvat i přes 45 minut a do cíle dorazíte unavení, spocení, bez jakékoliv chuti do dalšího cestování.

Noční tramvaje a autobusy

Pokud se ve městě zapomenete do pozdních nočních hodin a budete ve stavu, ve kterém je pěší chůze utrpením, zůstává pro vás otevřena jediná možnost - noční tramvaj nebo autobus. Kupodivu lidí, kteří to stejně jako vy trošku přetáhli je více než dost, a tak cestující vůbec nemá dojem, že je hluboká noc. Jízdní řády nočních tramvají jsou vyvěšeny na zastávkách z druhé strany, ale vřele doporučujeme zapsat si důležité linky někam na snadno dosažitelné místo - ušetříte si zbytečné čekání a případný střet s temnými postavami noční Prahy.

Jízda noční tramvají jevřele doporučována zejména jedincům s trvalým nedostatkem vzrušení a adrenalinu. Zejména v časných ranních hodinách zažijete za jízdy mnohé nečekané situace. Při poslední veselé jízdě z plesu 1. LF jsme měli tu čest sdílet tramvaj s účastníky jakéhosi kongresu. Patrně byla slavnostní recepce na ruské návštěvníky příliš hojná, nebo snad pomýchali neznámé lihoviny. Výsledkem nevalné nálady se stala tramvaj, poznačená na několika místech páchnoucími loužičkami a lesklými vizitkami, které jeden z aktivnějších rozhazoval kolem sebe.

Jestli máte volnou chvilku během čekání na zastávce, využijte ji a napište si odchody nočních linek třeba z nám. I.P.Pavlova, nebo ze Staroměstské. Budete mít pak přehled, jak dlouho ještě můžete pařit, abyste stihli poslední spoj na kolej. V krajním případě (a v ne moc chladném počasí) se můžete spolehnout i na to, že linky noční dopravy jezdí (téměř) pravidelně každých 30 minut.

Revizor

Postava, která z titulu své funkce nebudí přílišné sympatie (snad jen když se studentovi podaří se do téhle poněkud ošemetné funkce dostat na brigádu). Malý kulatý odznak, visačka na krku, nepsaným pravidlem bývá malá ledvinka. A nadrzlý výraz, podle kterého revizora poznáte bez problémů i se silnými brýlemi, máte-li ovšem čas a výšku na rozhlížení kolem sebe. Komunikace s těmito podivíny často připomíná projekt SETI (komunikace s mimozemšťany...). Jestliže lístek máte, raději ho dobrovolně vydejte a neriskujte honičku po stanici metra nebo v přeplněné tramvaji. Pakliže jste se zrovna v ten den staly členy klubu černých pasažéřů, zkuste zahrát některou z oblíbených rolí:
1.) cizinec z exotické krajiny - v tom případě musíte vypadat značně podivně (což po ránu nebude zřejmě problém), musíte používat nějakou zajímavou gestikulaci a hlavně musíte mluvit exotickým jazykem!!! Pokud máte tu smůlu, že žádný takový neznáte, musíte ho zkusit vymyslet. Pro dokonalou iluzi cizince poslouží i vaše jméno na vizitce napsané třeba arabským písmem (s tím vám pomůžou naši prátelé zahraniční studenti...)
2.) turista z východní Evropy - na přestrojení potřebujete hodně velké zavazadlo, pohorky a Chaplinovský obličej. Revizora musí zdolat už jen pohled na vás - nebude přece obtěžovat někoho, kdo se beztak trápí z obrovitým batohem/kufrem/igelitkou... pokud to nepomůže, musíte kreativně stvořit tragický příběh o ubohém studentovi s poslední pětkou na vlak
3.) amatérský atlet - po spatření revizora musíte pokleknout, nohy zasunout do pomyšlených startovacích bloků, zvolat START a pokud možno co nejrychleji běžet směrem k východu z metra / autobusu / tramvaje / stanice* (*-nehodící se škrtněte). Pokud revizorovi utečete, získávate titul nejrychlejšího pražského černého pasažéra. Pokud naopak prohrajete, znamená to, že revizor byl rychlejší než vy. Odměnu mu pak musíte odevzdat vy z vlastní peněženky. V současné době je vítězství revizora dotováno sumou 400 korun.

Krátce z Informací DPP

Platnost jízdenek mohou kdykoliv během jízdy nebo pobytu v přepravním prostoru ověřovat kontroloři Dopravního podniku hl.m.Prahy, a.s.. Kontrolor je ve vozidlech PID a v přepravním prostoru oprávněn požadovat od cestujícího předložení platné jízdenky, odebírat neplatné jízdenky a uložit, v případě jízdy bez platné jízdenky, přirážku 800,- Kč, která se při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně Dopravního podniku hl.m.Prahy, a.s. snižuje na 400,- Kč. V případě nezaplacení dovozného činí přirážka 50,-Kč. Při porušení přepravních podmínek cestujícím je kontrolor oprávněn uložit přirážku ve výši 200,-Kč, která se při zaplacení na místě snižuje na 100,-Kč. O zaplacení stanovené částky nebo odebrání časové jízdenky vydá kontrolor potvrzení. Přirážkový kupón nese ochranné prvky. Kontrolor je oprávněn dávat cestujícím závazné pokyny a zjišťovat osobní údaje cestujícího. Prokazuje se kontrolním odznakem nesoucím označení "Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost - přepravní kontrola" a čtyřmístné identifikační číslo. Na vyžádání je kontrolor povinen předložit ještě služební průkaz s podobenkou a číslem shodným s číslem odznaku.

Cestující může uhradit přirážku v doplatkové pokladně na adrese Praha 2, Na bojišti 5 v přízemí budovy Centrálního dispečinku.

Pokladní hodiny :

MIMO PRAHU

Země česká jest krásná a rozlehlá. Tím pádem je jasné, že cestování mimopražským studentů zabere hodně času - dokonce to někdy může vypadat, že čas ve škole je jenom přestávkou mezi dvěma jízdami vlakem. Holt naše republika není Vatikán, čímž nám dává k dispozici cestování rozmanitými dopravními prostředky. Některé jsou pro nás jako studenty nedostupné už jen z titulu naší finanční situace (i když výjimky se jistě najdou). Proto se nebudeme blíže zabývat letovým řádem Českých aerolinii ani dálničními poplatky či seznamem nejlepších motorestů. Omezíme se na prostředky relativně levné a přitom (někdy) alespoň trochu pohodlné a rychlé.

Vlaky

Síť českých drah je rozlehlá a dostupná. Za méně než 4-5 hodin můžete z Hlavního nádraží v Praze dojet až za ty nejvzdálenější luhy a háje. Toto ovšem platí pouze u rychlíků nebo dokonce u vlaků mezinárodní sítě Intercity/Eurocity (nebo nejnověji Supercity). Příměstský couráček vám za málo pěnez nabídne velice málo muziky. Aby si student mohl dopřát luxus plyšových sedaček a klimatizovaných kupé, musí si nějakou tu korunu (spíše stokorunu) připlatit. Kde ji vzít, to se dozvíte na jiném místě, zde je však návod, jak prokličkovat spletí slev a výhodných jízdenek.

JUNIOR PAS-ISIC je základní průkaz (v cene 100 Kč), který vám umožní využívat 33% slevu na veškeré jízdné na Českých drahách vyjma příplatků IC/EC. Vydání Junior Pasu je vázáno na vlastnictví další karty, tentokrát ISIC (vystaví vám ho v GTS Int., na Hlavním nádraží nebo taky na studijním oddělení - cena je 200 KČ).

Z-karta je výmyslem celkem originálním. Po jejím zakoupení můžete totiž při jízdách na tratích CD využít nižšího tarifu - tzv. zákaznické jízdné. Kartu vám vystaví v kancelářích na nádražích vybavených počítačovým rezervačním systémem. Pokud cestujete častěji než párkrát za rok, její koupě se vám vyplatí - ceny se totiž liší o dost podstatnou částku (na 100 kilometrů ušetríte kolem 30 korun)

Autobusy

informace budou brzo doplněny

Letadla

Lítá se z letiště Ruzyně. Ceny letenek do nejběžnějších destinací (Kuala Lumpur, Brisbane, New York) naleznete na internetových stránkách ČSA. Pro příjemný a spokojený let doporučujeme teplé oblečení (klimatizace v letadlech udržuje konstatní teplotu 19 stupňů Celsia - takže cestujete v mobilních chladničkách).

Stop

Veškeré informace o stopu - rady, výstrahy, upozornění, tipy atd. najdete tady , další informace pro výlety po Evropě tady